Po schodech chodí naprostá většina z nás každý den. Najdeme je prakticky ve všech budovách, bez ohledu na to, jestli jsou přízemní, nebo patrové. A není divu, koneckonců se jedná o nejlepší způsob, jak bez použití mechanizace, jako jsou například výtahy, překonat v krátkém úseku vyšší výškový rozdíl.
Ovšem vzhledem k tomu, že se s nimi setkáváme denně, nám zároveň poněkud zevšedněly. Prakticky si jich ani nevšímáme, a není divu. Díky tomu, že si vytvoříme během prvních pár let života svalovou paměť, nemusíme se na jejich překonávání prakticky vůbec soustředit.
To však platí jen do chvíle, než narazíme na nějaký neobvyklý druh. Z nich jsou pak zdaleka nejznámější točité schody. Najdeme je v mnoha historických budovách, neboť byly v minulosti rozšířeny zvláště mezi bohatší vrstvou.
A není divu, oproti klasickým měly hned několik výhod. Tou první byla úspora místa. To se hodilo zejména u hradů, s jejich vysokými věžemi. Mnohem důležitější však bylo, jak pomáhaly obráncům. Můžeme si totiž všimnout, že se vždy točí na jednu stranu, a ne bez důvodu.
Stejně jako dnes, i v minulosti byla naprostá většina lidí praváci. A tato schodiště byla stavěna tak, aby při napadení mohli mít obránci zbraň pohodlně v pravé ruce, zatímco útočníci ji museli držet v levé. Tím pádem byli v nevýhodě, a obrana místa tak byla snadnější.
Dnes samozřejmě tento důvod pominul. Přesto se někdy staví i dnes. Obvykle se používají právě z důvodu úspory místa. Najdeme je tak ve vysokých, úzkých budovách, jako jsou například nejrůznější rozhledny. Někdy však architekt naplánuje dům tak, že se tam právě tento typ schodů nejlépe hodí.
Samozřejmě jejich překonávání není tak snadné a bezpečné, jako u klasického typu, především proto, že na točitá schodiště nejsme příliš zvyklí. Pokud je však začneme používat pravidelně, zjistíme, že se nám chodí čím dál tím lépe. Proto se rozhodně nevyplatí je zatracovat.
